Staroměstské náměstí nebylo vždy jen místem trhů a turistů. Po staletí sloužilo jako hlavní popraviště Starého Města pražského, kde se konaly veřejné exekuce i mučení. V těsné blízkosti radnice stávala pranýř, šibenice a dokonce i stálé lešení, na kterém byli popravováni odsouzenci. Jedním z nejznámějších nástrojů, které se zde údajně používaly, byla železná panna – kovová socha s hroty uvnitř, do níž byl odsouzenec zavírán. O tom, zda šlo o skutečný popravní prostředek, nebo jen o výplod pozdějších legend, se vedou spory. Pokud vás zajímá, kde se vzala legenda o Železné panně a co k ní dochované prameny říkají, najdete podrobné vysvětlení v článku na praha23.cz. Ať už byla pravda jakákoli, představa zavřeného těla v kovovém objetí budila hrůzu stejně jako samotný akt popravy.
Novoměstská radnice na Karlově náměstí představuje druhý významný pražský popravní prostor. Právě zde byl v roce 1419 zahájen první pražský defenestrační incident, který odstartoval husitské války. Radnice si udržela svou úlohu i v následujících staletích – ve sklepeních se nacházelo vězení a mučírna, kde se používaly nástroje jako skřipec, palečnice nebo španělská bota. Mučení mělo jediný cíl: vynutit přiznání. Podle tehdejšího práva nebylo možné vynést rozsudek smrti bez doznání, a tak se výslechy protahovaly celé hodiny i dny. Kat byl placeným městským zaměstnancem a jeho úřad se dědil z otce na syna. Záznamy z Novoměstské radnice dokládají, že jen v 16. století prošlo mučírnou přes sto lidí, z nichž mnozí výslech nepřežili.
Mezi nejrozšířenější nástroje útrpného práva patřil skřipec, na němž byl odsouzenec natahován za ruce a nohy, dokud se mu nevykloubily končetiny. Dále to byly palečnice, jimiž kat svíral prsty, a cejchovní jehly, které se zahřívaly do červena. Španělská bota rozdrtila chodidlo a hole na zápěstí zase drtily kosti. Zvláštní kapitolou byly vodní mučení a nucené polykání hadru, které mělo vyvolat pocit tonutí. Všechny tyto praktiky byly oficiálně povoleny městským právem a jejich průběh zapisoval písař do knihy útrpného práva. Ta se pro Novoměstskou radnici dochovala až do 18. století, kdy byla mučení v habsburské monarchii postupně zrušena. Poslední veřejná poprava na Staroměstském náměstí se konala v roce 1866, ale nástroje zůstaly uloženy v radničních sklepích jako němí svědkové doby, kdy právo a krutost šly ruku v ruce.